Anglofilství obzvlášť v dnešní hudbě

26. října 2010 v 18:37 | Patrik | O hudbě

Sklon vše poangličťovat se zcela pochopitelně u nás objevil po sametové revoluci, od které uplyne brzy 21 let. Už 21 let je tedy angličtina "in", anglo-saský svět se nám "otevřel" a tak angličtina de facto vystřídala ruštinu.

Potřebujeme pro můj účel záladní exkurz do minulosti: rusofilství se u nás vyskytovalo už v 19. století, jak zaznamenává a zároveň silně kritizuje Masaryk v České otázce. Mnozí tehdejší Češi, aniž by měli alespoň základní povědomí o ruské kultuře (znali spíše lépe německou literaturu než ruskou!), totiž zcela slepě zastávali ideu pomyslného spojení slovanských národů jako tomu bylo kdysi dávno, když tvořily kmen Slovanů, a byli pro zavedení jednotného spisovného jazyka - ruštiny! Celkový proces, který nazýváme dnes poměrně jednotně "národní obrození" a jeho různé tendence (nečeské) Masaryk v České knize pěkně shrnuje, ač to není jeho prioritní záměr a ani ještě v této době (1895) neví, že ty opravdu české, završí on sám o 23 let později získáním státní samostatnosti, od čehož mimochodem za dva dny uplyne 92 let.

Co tím ale sleduji - v 19. století došlo podle mě k zachránění češtiny a potažmo ke kodifikaci spisovné slovenštiny (!). To, že za komunistického režimu v druhé polovině 20. století získávala opět ruština prim, je už věc druhá. Zakázané ovoce však tehdy nejlépe chutnalo - anglo-saský svět byl už za totality "snem" uzavřené Evropy, pokud to přeženu. Pádem komunismu - nastolením demokracie, která má mimochodem kořeny v Americe, začala vnikat angličtina do češtiny čím dál víc (o anglicismech např. monografie Český jazyk na přelomu tisíciletí od Františka Daneše a kol.).

Angličtina začala být velice módní a kde jinde se to mohlo projevit víc než v hudbě? Je to samozřejmě dáno i hudebními styly, které přišly skrze anglická slova. V nultých letech 21. století mě ale začal znepokojovat fakt, že amatérské kapely (z nich vznikají ty profesionální!) a vůbec interpreti dávají přednost nejen anglickým názvům své formace, ale čím dál více se zpívá anglicky! Neuvědomují si, že tímhle tempem česká hudba umírá. Jako kdyby nestačilo, že ta hudba je cizí, musí i ten text být cizí.

V literatuře angličtina ale nedominuje; to zase přece nechceme číst vše v angličtině. Tady to je! Přijímat v angličtině nechceme, ale vysílat v angličtině! Právě a převážně všichni ti, co v angličtině vysílají, si neuvědomují, že se za angličtinu schovávají, dokonce že ten samý text česky zazpívat nedovedou. Čeština zpěvná je, samotnému mi ale šlo anglicky za mikrofonem vše lépe "z pusy", pokud jsme něco s kapelou zkoušeli, ale vzápětí jsem např. frázi "come inside" převedl na "kolísaj". Je to možná extrémní příklad, ale je to důkaz toho, že to co se nám líbí v angličtině, může mít obdobu v češtině. Někdo se poangličťuje z pocitu světovosti a lepší přístupnosti do světa. Budiž. Ale už se ve světě nelíbí jako "česká kapela", ale např. jako kapela hrající indie-rock, prostě "jedna z x", která se stylizovala do určitého hudebního směru / vývoje daným cizím hudebním vlivem a texty má v angličtině. Stačí se podívat např. na hudební server http://www.bandzone.cz, abychom se přesvědčili kolik hudby je tam česky.

Další věc je neschopnost psát české texty. Vždyť anglicky vše zní a vypadá dobře! Vidím kolem sebe mnoho zastánců téhle teorie a když se nad tím pořádně zamyslím, docházím k tomu, že problém je také, a možná hlavně, někde jinde.

Mladí zpěváci nezpívají česky, protože se mnohdy stydí vyslat "nahou českou větu" do éteru, které rozumí každá věková a sociální kategorie, musí to zaobalit do angličtiny, on si za prvé tolik neuvědomuje / nemusí uvědomovat co vlastně zpívá, za druhé recipientům proces překladu např. při koncertu zabere nějaký čas, který do toho většinou neinvestují, jakýkoli cizí text, obzvlášť neslovanský je pro nás neosobní. Zpívat česky je moc přímé, moc osobní a málokdo to dnes dokáže, hodně lidí si u toho připadá "hloupě". Každý si to může vyzkoušet - zazpívat si česky a potom anglicky / jakýmkoli neslovanským jazykem. Ta bariéra tam je, pocity se mění, je to o něčem jiném a vědecky se to nedá popsat, je to problém jiný. Problém tedy není v angličtině či jiném jazyku, který by ji vystřídal, ale neschopnost Čechů zpívat česky (nemluvím samozřejmě o všech!), neschopnost "stát si za tím, co řeknu" a o to jsem se třeba já sám v kapele snažil a když mi to nešlo, text jsem změnil, zaktualizoval, potom to zpívat jde. Neschovávejme se za jakýkoli cizí jazyk! Je to zbabělé. Čeští zpěváci a zpěvačky dnešní doby, byť ne všichni, zpívají anglicky protože se česky zpívat bojí. Mnohdy je problém v textu. Kdyby každý text byl myšlen vážně a zpěvák byl "trošku charakter", zpívat česky mu půjde.

Uzavřu to tak, že anglicky se dnes domluvíme téměř všude. Představa, že angličtina zaujme takovou pozici, ve které vědomě či nevědomě zahubí ty "méněcenné" jazyky, mě trošku děsí, teď to příliš necítíme, ale stát se to může. Jazyk, který je nejpoužívanějším jazykem světa k tomuto "podmanění" logicky směřuje, ale to už je asi na jiný text...